18. 11. 2012

2/3 Lacuna Coil

Kdo neví, včera hrála Lacuna ve Futuru, kdo neví co je Lacuna si to může zjistit tady: YoutubeOficial
Tahle italská partička jsem nezavítala deset let(doba mezi jejich koncertem kdysi a účastí v line-upu Benátské noci), a v posledních 2 letech tady byli již potřetí. Tento koncert byl pro ně první zastávkou na jejich debutovém tour, kde jsou jako headlineři, aby nejeli sami, tak si s sebou vzali tuhle kapelu This is She.
Prvně jsem absolutně nechápal motivaci brát jako support kapelu, co má jedno EP a z toho je jedna "dubstepová" písnička, ale proč jsem zjistil posléze.
Start ve čtvrt na osm zařídila už zmiňovaná partička. Celkově bych vyznění kapely popsal jako kidneythieves hrajou písničky Hany Montany. Což by teoreticky mohlo znít jako něco, co by se mi mohlo líbit, ale není tomu tak, ten Hana Montana feeling zpěvačky a dost nezajímavá kytara to pro mě zabili. Nemluvě o zvuku.
Chápu, že to už bude asi u každého reportu, ale co to kurva je? Poslední dobou jsem snad nezažil koncert na kterém by se nepodepsal nějaký kreatívec cechu zvukařského, přijde mi, že poslední dobou na to nehorázně mrdají a ještě si chtějí vyhádat vlastní poplatky jako má OSA. Leda tak nasrat.
Omlouvám se za menší vybočení.
No středová hradba nepříjemného zvuku, vytažený ječák vokalistky a velice masivní bicí nadělali ze zvuku takovou kouli, že by to probouralo zdi Jericha a ta koule by se dokoulela až do mrtvého moře. Moje hrůza nabývala reálných podob, jestli takhle nahlučej support, tak to se můžu těšit co udělají headlinerovi.
Naštěstí negradovali, naneštěstí to bylo strašný už tak.

Lacuna Coil nastoupili v tradičních uniformách a lehce oslabeni. S účastí bubeníka Crize jsem nepočítal, jelikož zůstal doma s přírůstkem do rodiny a když jsem viděl, kdo si sedl místo něj, bylo jasno. Bubeník This is She. Rébus, proč jsou v line-upu vyřešen, dušička má klid. Ale docela mě zaskočila neúčast Marca(basa, skladatel většiny hudby kapely). No nic, z šesti lidi 4, to je docela dobrý score.
Koho by zajímal setlist:

  1. Don't believe in tomorrow
  2. I won't tell you
  3. Kill the light
  4. Senzafine
  5. Heaven's a lie
  6. Self deception
  7. Entwined
  8. To the edge
  9. Give me something more
  10. Falling (acoustic)
  11. Closer(acoustic)
  12. Within me(acoustic)
  13. Shallow life(acoustic)
  14. Our Truth
  15. Upside down
  16. To live is to hide
  17. Fragile
  18. Swamped
  19. No need to explain
  20. Survive
  21. Trip the darkness
  22. Spellbound
  23. My spirit
Už z počtů kusu na setlistu musí být jasné, že buď začali hrát grind nebo to nemohli za hodinu stihnout.
Nestihli a hráli hodiny dvě, oh yeah. Vybrali si dvě krátké přestávky před/po akustické části.
Co se týče výkonu na pódiu, nemám co vytknout, když jsem slyšel nějakou část, která se dala klasifikovat po hudební stránce a vzhledem k podobnosti s albovou podobou, bylo to chvalitebné. Andrea zase děsil diváky svým zuřivým gestikulováním, vytřeštěným výrazem a hubou jako vchod do metra. Cristina občas flákala výšky a spokojila se s tím, kam na albech dotáhne druhý hlas, ale nemyslím si, že by to někomu vadilo.
Určitě to nevadilo dvěma teenagerkám, které celý koncert ječely. Mávaly telefonem a foťák, natáčely se navzájem jak natáčí.WTF? Absolutní korun tomu daly, když do intra To the edge začaly ječet sirénovitý vokál z Our Truth. A když Cristina omlouvala nepřítomnost Crize jeho přírůstkem do rodiny, tak se rozhýkaly, jako by mu ten přírůstek právě rodily.
No nic
Jen to podrthlo celkový dojem z publika, který jsem dostal už od Senzafine. Že tam přišly 2 nesourodé společnosti na 2 Lacuny.
První část do Comalies a druhá část od Comalies. Bylo to poznat na reakcích publika. DoComalies část při novějších věcech jen stála a poslouchala, zatímco druhá část běsnila. Když se hráli starší věci, tak zase PoComalies část stála a nechápala, co to hrajou za písničky :D

No, kdo má rád Lacunu a nebyl, prohloupil, myslím si, že takhle průřezového koncertu a v tak malém klubu jako je Futurum se asi nedočkáme.

Jaké je vaše oblíbené album od LC? Soudit vás nebudu.

30. 8. 2012

V:tES Mistrovství Republiky 2012 - Jihlava

Tentokrát jsem nevzal přípravu na lehkou váhu a vyrazil trénovat a hlavně přemluvit Mrozsze do Náchoda.
Z tréningu moc nebylo, poněvadž jsem většinu pozornosti věnoval vykecávání a ne hře.

Původní výběr balíku bylo Noctuporno, akorát když jsem se sháněl po posledním kusu do krypty, začali asi 3 lidi jančit, že to budou taky hrát, tak jsem se na to vymrdal.

No jelikož jsem půjčoval Mrozszovi Enkil Cog, nebyla Rachel v kurzu dne. Beasta mi v Náchodě nešla moc do ruky, tak jsem nakonec skončil u What the Flock.

Hra první.

Tuko(Big Malks) - > Paša(AAA (Anneke Alexanda Anson pro neznalé) s Grand Bally) - > Já -> Vrbi s Tremerama.

Vrbi je obecně problém pro všechny moje decky, jelikož je to fakt zeď co necombatní balíky kousne a nepustí. Toreadorů za mnou jsem se docela bál, takže můj start byl velice zdící. Když nebyla venku Cybule sázel jsem Ashurky a následně už potom Flocky. Proti Toreadorům mi přišel kvalitní Unleash, dokud teda neměli Grand Bally.
Vrbi začal ostře Carnou a pak Haltonem, což jsem docela prokoučoval, anžto jsem zahodil Signetu krále Saula a Blood of Sandman. No tyhle dvě chybky a Vrbiho setup způsobily, že jsem udělal za hru 4 akce a nakonec jsem skončil s tapírama v torporu, když se pokoušel zblajznout ztorporizovanou Cybele s Dominačkou a Soul gemem. Nejvíce pool flow mi způsobil Tuko, nejdříve nějaký kousance za politiku a pak jsem si to zase vyhrál zpět díky Game of Malkav. Nic naplat. Bez upírů se hrát nedá a Paša mě rozjel.
Celkově k tomuto stolu nic moc nemám.  Přeposílali všichni, kromě mě.

Na ostatních stolech se stává postrachem Mrožák, jelikož zbil Hřebíkovi dopředu vampa, ačkoliv za ním seděl Bik se zgraverobovanými miniony.

Druhá hra byla o něco smutnější

Petřík (Stáňa) -Někdo z Brna s DOM malky -> Fojtík s Tremery - > Já -> Pany s Domfor grinderem.

Stal jsem se terčem dealů a většiny bleedů. Ale držel jsem se, ale v jednom kole jsem byl udealován a ubleadován celkem za 13.
Bilance - 2 úspěšné akce, block Governy dolů preyovi, prey na 4 poolech, když jsem skončil

Třetí hra byla tragická.
Seating není důležitý. U stolu bratří Gargulákovi a za mnou Bik. Nevím který z G. hrál Girls. Ale jelikož jsem začínal první bylo pravěpodobné, že dá Cybele dřív než já, tak jsem šel po Maureen. Vyndal, bleedl,  Bik naskočil Ignácem, ztorpořil a ukradl. Tahám Cybele, protože G vyndal Rafaela de Corazon a AxAminii. Bleedy končí u mě. Bik umře dříve než já, o kolo později umírám na bleed za 4.
Úspěšná akce 1

Celkově tragédie, Jsem s Mrozszsem na stejném místě, ale je výše v žebříčku, kvůli "lepšímu" příjmení.
Příští 3 turnaje pouze s dominačkou. Být stolním otloukánkem je pruda.


16. 8. 2012

Brutal Assault 2012

Hned zkraje se přiznám, že jsem letošní brutálek hudebně lehce proflákal. Bez hudební přípravy a zběžného youtubového poslechu kapel, co jsem neznal a ani jsem moc často pod pódiem nepozevlil.
Ani příjezd nebyl etalon časnosti, takže navzdory velikášským plánům jsem dorazil sotva na  The Black Dahlia Murder, takže mi utekli Crowbar.
Set TBDM byl průřezem celé jejich diskografie. Trevor bez vousů mě docela překvapil, vypadal jak klasický traktorista s větším počtem tetování. Zahráli solidně, dali Miasmu, Malenchantment of the Necrosphere a Moonlight Equilibrium, takže spokojenost.
Další kapela co jsem si poctivě prostál byli Lock Up, jejich poslední album jsem si velice oblíbil zvláště The Embodiement of Paradox and Chaos. Tahl superstar partička mě vždycky nadchne naprosto precizním výkonem, i když často hledím v pochybách na bubeníka Nicka Barkera, který dokáže rozpochybovat svoje plnoštíhlé tělo do takových pohybů, že vypadá jak útok amarounů.
Provinil jsem se proti všem pravověrným doomařům, ale Swallow the Sun mě naživo natolik unudili, že jsem opustil plac.
Vrátil jsem se až na Dimmu Borgir, které jsem viděl podruhé a čekal jsem jestli zahrají lépe než posledně nebo si zase nechají zprznit zvuk a odejdou. Zvuk byl v pohodě a temníčci odehráli vcelku vyrovnaný set, včetně nových Gateways s Cruelou De Ville ze samplů. Setlist byl asi očekávaně plný hitovek, ale osobně jsem doufal v Tormentor of Christian souls, který nebyl, ale zase byli Progenies. No s uspokojením a přesvědčením, že jejich songy budu poslouchat pouze naživo jsem se odploužil na sikovky.
Sick ot it All hardcore ikona. HC mě tak nějak míjí, ale show měli fenomenální kytarista před setem pohopkal jak nadrženej zajíc a dokonce vystoupení se nezastavil. Kotlík byl živelný a bylo vidět, že spousta lidí přijela hlavně na ně.
Další na řadě Samael jsem prostál pod vedlejší stage, jelikož jsem čekal na Nile. Ale co jsem stačil odposlechnout byla nálož bicích a vzdálených kytar, jelikož mám poslední tvorbu docela naposlouchanou, tak jsem zkoušel poznávat songy podle bicích, ale nevím s jakou úspěšností, ale Slavocracy a Solar Soul tam myslím byla. Zaznamenal jsem stížnosti, že měli odjebaný zvuk a že byly slyšet opravdu pouze bicí, ale z toho svého úhlu to vážně nehodlám hodnotit.
Nile jsem si poctivě vystál, aby mě do minuty od začátku jejich vystoupení začali do hlavy mydlit dva nalití pšonci. Nicméně jsem vytrval a pobodal je lokty. Nile zahráli velice podobnou sestavu písniček jako v Exitu a bohužel stejně jako tam i ve Futuru rozbil bubeník bicí. Kollias si tak buduje velice hezkou tradici a myslím si, že je to už takový folklór křičet "Don't break your fucking drums, Gegorge!", pokaždé když nás navštíví.
Set se jim tedy zkrátil, ale co hráli odehráli fenomenálně. Navštívil jsem ještě zběžně Budvar stage, cestou potkal Káďu, který nadával na Ivana co chce do noci koukat na doomovky a našel Ivana jak sleduje progressivní Mindwork. Jejich set jsem z půlky stihl a mohu říci, že si vysloužili můj obdiv. Odcházím na kutě. Konec čtvrtka

Ráno jsem proplul areálem a koutkem oka spatřil Vildhjartu a Warbringer a vyrazil zevlit do města.
Vrátil jsem se na Hatebreed, jelikož jsem chtěl vidět aspoň jednoho člena z Kindgom of Sorrow live.
Takovej nařvanej a nasranej hardcorek, ale vokalista byl živelný a kapelka mu vcelku obstojně sekundovala, jelikož nemám naposloucháno, tak vím prdlačku co za songy zahráli.
Ze středu mezi stagemi jsem si poslechl Napalm Death, byl jsem zvědav hlavně jestli dají Wolf I Feed, což je po dlouhé době velice inovativní písnička na jejich poměry. Dali včetně nějakých klasických sekundových grindovek a mám pocit, že i na Nazi punks došlo.
Pak jsem si došel povrtět zadkem na vikingy z Amon Amarth. Na živo jsem je viděl prvně a příště asi vynechám, přišlo mi to víceméně nudózně monotonní.
Machine head, jsem proseděl na terase.
Converge mi byli vyhypováni až skoro do bezvědomí, ale to byla lidská tragédie. Ze slibovaných hardcorovějších dillingerů se nakonec stalo DEP ft. Kermit the Frog ft Leoš Mareš. Zpěvákův jediný harsh vocal bylo "vygrowlované" "kvááá" (kermit) a když zpíval čistě byl to spíš Leošův recitační revival. Zbytek kapely to nezachránil.
U nepovedených vystoupení zůstaneme, protože Paradise Lost taky nebyli zrovna v pohodě. Nedávno jsem se snažil komentováním videa, kde to Holmes prostě nedával, zachránit jeho čest poukázáním, že se podle vyděšeného koukání po zemi zřejmě neslyšel z odposlechu. Teď jsem měl pocit, že se neslyšel nikdo.
Moc tomu nepomohla ani zvukovka Gorguts, která byla dost nahlas a když se snažil Holmes promluvit do publika, tak nadával směrem na druhou stage, ať toho nechají, protože ho asi hodně rušili.
Gorguts sice rušili, ale vystoupení bylo fenomenální. K mé ostudě jsem je strašně dlouho ignoroval s pocitem, že podle jména půjde o goregrind drhnutí. TO ROZHODNĚ NEBYLO. Výtečna kapela, a obscura se svou fenomenální tapovací vyhrávkou mě dostala do kolen. Pak už jen podadat. Konec pátku

Jelikož jsem u starší člověk, tak ani v sobotu jsem se v aktivitě nijak nepřekonal. Do areálu jsem dorazil, když byli Be'lakor v půlce, jejich set jsem chtěl vidět, hlavně kvůli jménu (démon z warhammeru), no byl to melodeath s klávesama nic víc, nic míň.
Na co jsem se těšil byli Aborted. Sven zase měnil sestavu, to se nedalo přehlédnout. Pódium si vyzdobili paravány s artworkem nejnovějšího alba Global Flatline. Set byla průřezovka se stálicemi jako Meticulous Invagination a Dead Wreckoning. Sven byl jak na drogách, tloukl se do hlavy, plazil jazyk jak ještěr a mocně pumpoval torzem. Zvuk slušný a celkově to mělo šťávu.
Pak jsem seděl s kamarádkou při družném hovoru aaaž do setu Immolation. Tahleta newyorská deathová partička mě unikala docela dlouho. Songy co jsem si pouštěl doma mě nijak nebrali, ale byla mi doporučována naživo. A můžu potvrdit chlapci dodávají na pódiu to co jejich tvorbě na albu chybí. Co to je nevím, ale naživo fakt umí.
Od Six Feet Under jsem moc nečekal, tenhle midtempo old school death, není zrovna věc, která by udržela moji pozornost déle než 2 songy. Nicméně vidět fosíli jako je Chris Barnes rotovat neuvěřitelně dlouhýma dreadama a slyšet ho kvičet jak prase na porážce. Nedalo se odolat a odkejval jsem jim jejich set.
Agnosticy jsem musel vynechat kvůli organizačním záležistostem, jelikož na závěr Brutalu přijela Anet.
Za to jsem si pořádně užil At the Gates. Když nastoupili na set uvědomil jsem si věc co mi dlouho unikala. Proč je v Lock Up (all star grindu) ten zrzavej chlapík. Ano vnímavějším je to jasné, je to vokalista At the Gates. Shame on me. Ačkoliv jsou deathovou kapelou, kterou poslouchám nejdéle (díky Kazzaa a shánění seriálu Neverwhere a tomu, že se tak jmenuje i jeden jejich song), ještě nikdy jsem je neviděl live. Náramně jsem si je užil. Jejich hudba je příjemně rytmicky rozháraná, riffy chytlavé a vokál prostě zoufale ukřičený. Bomba. Pamatuju si, že dali Nauseu, Terminal Spirit Disease a World of Lies).
Set Immortal alias tančících pand jsem si prostál na vedlejší stage, jelikož Anet chtěla vidět Moonspell zblízka.Takže jsem slyšel chroptění a sypačku, pak ránu, kdy jsem si myslel, že jim bouchnul zesík, ale byla to jen fireshow.
Moonspell pojali set také velice teatrálně zpěvák napochodoval na pódium v římské helmě, chvíli tam potlapal. Byli nějaké průpovídky, něco zahráli portugalsky, ze songů si pamatuju jen Alma Mater. Vypadalo, že Anet se to líbí, tak účel splnili :D Konec soboty

Ještě síň slávy:

Vystoupení roku: At the Gates
Objev roku(hudba): Gorguts
Zklamání roku(hudba): Converge
Překvapení roku: Six Feet Under

Objev roku: Mexická restaurace v Jaroměři
Zklamání roku: pivo
Drink roku: Jack s Kofolou

2. 8. 2012

Aktuální stav bestiáře

Byl jsem upozorněn na to, že tag zvířátka obsahuje výhradně nekrology. Ne že by mi byla morbidita cizí, ale asi si vážně zaslouží, abych o nich něco napsal dokud jsou naživu a případně jim tak zajistit fanklub a nějaké to přilepšení třeba :D

Ušanka
aka Uuuus aka plukovník Uuuus. První z aktuální smečky a asi taky největší kousek co jsme měli a to nemyslím na váhu Ušanka je v rámci potkanek co jsme měli prostě Behemoth. Je to skoro nepředstavitelné vzhledem k její neduživosti v raných měsících jejího života. Ano málem už tady taky měla nekrolog. Chudinka si ze zveráče přinesla nějaký zánět dýchacích cest, takže byla přeléčena a piplána sunárky.

Ušanka trucuje, chce jíst
Svou velikost a naprostou zřejmou fyzickou převahu nevyužívá a v podstatě zná jen dva módy: Ušanka vyděšená a Ušanka přežvykující. Druhá je obzvlášť vypečená, protože pozorovat potkana, jak kouká do blba, žvýká u toho a k tomu tak obří dumbo ušiska, prostě k popukání.

Rozinka
aka Buzinka aka Puši Puši. Nejstarší z následně přinesené dvojice. Bílá barva, černé oči dumbo ušiska. Výraz absolutního andílka.Pušpuš je asi nejmazlivější myš, co do otravnosti a naskakování si s Uuus nezadá, ale Puši prostě dává najevo, že se potřebuje mazlit. Když ji vezmu do ruky, tak se bleskově chopí mého palce a začne ho olizovat, pak to zkusí na jiném prstu, ale nejvíc jí láká pusa. Puš je amatérská dentistka.

Puši puši relaxující
Škvrníček 
aka Škvrrr. Každá skupina musí mít misantropa a tím je Švrrr. Škvrnda se s námi moc nebaví, občas má naskakovací náladu, ale není to moc časté a přijde mi, že je při ní pěkně zlomyslná. Někomu vyběhnout po zádech a pak je sjet. Škvrnda jako jediná nemá dumbo uši, ale o to více s nima stříhá. Navíc jako jediná není jednobarevná, ale co to je za barvu netuším, ono to bude nějaký speciální označení.

Škvrr ostražitá
A teď nějaké společné omluvte sníženou kvalitu, ony jsou prostě pořád v pohybu





30. 6. 2012

Popravte vlasatou smažku vs #FreeRandyBlythe

  Je smutné, že extrémní žánry metalu jsou v ČR populární mezi širokou společností pouze ve chvíli, kdy se dostanou na přední stránky zpravodajských serverů a to se nestane, pokud opravdu nemají něco šťavnatého. Šťavnaté však není vydání nového alba Nile, ale zatčení frontmana Lamb of God Randyho Blythe (iDnes, Novinky, iHned) . Co mě zajímalo bylo, jak se budou lidi vyjadřovat k zatčení amerického občana za zabití v ČR s přihlédnutím k faktu, že je to člen kapely, kterou v rádiích moc neuslyšíte. Nebyl jsem překvapen. Metallica fans, začali běsnit, že si dovolil srovnat LoG s jejich idolem, metal hateři začali křičet o vlasatých smažkách a feťácích a vrazích dětí, do toho se objevili soudci lidu, prostě klasika.

Co jsem však nečekal, byla absolutně stejně iracionální reakce ze strany fanoušků LoG a přátel Randyho.
Chápu, že podobná hnutí se objeví vždycky viz Nergal a jeho obžalování za to, že roztrhal Bibli, ale vykřikovat "FuCK Czechs", "Fuck police", "Fuck Europe", mi přijde vskutku omezené. Nehledě na to, že jsem pokládal za soudce z lidu za naše specifikum. Velké procento lidí zpochybňuje, že se vůbec něco stalo "falsely accused", spousta lidí vidí legitimitu ve skopávání fanoušků z pódia, po tom co se stalo Dimebag Darrelovi.
Hnutí na Twitteru

Co se samotného incidentu týče. Na inkriminovaném koncertě jsem nebyl, jelikož nejsem zrovna skalní anda(dle lastka se mi vejdou LoG do první stovky) Ale přibližně před půl rokem na ně došla řeč, když jsem jel s Ivanem na koncert a ten se vyjádřil ve smyslu, že se LoG v ČR asi nedočkáme, protože Randymu hrozí stíhání za zabití. Jeho popis situace byl velice strohý, kluk vylezl na pódium, dostal dělo a po několika dnech umřel v nemocnici. Nemám důvod tomu nevěřit, naprosto neovlivněná výpověď někoho koho znám a kdo tam byl, mi přijde mnohem věrohodnější než vyjádření managmentu viz metalopolis

Doufám, že se Randymu dostane spravedlvého soudu, mám pochybnosti vzhledem k celkem nebývalému zájmu médií o tuto kauzu, nicméně je takřka nepopíratelné, že Randyho chování ke smrti toho kluka vedlo.

A dovolím se vrátit k Twitteru, jestli je pravda to co o Randym píše Cristina Scabbia, tak samotné vědomí, že je zodpovědný za smrt jednoho z jeho fanoušků pro něj musí být horší něž vězení.

27. 5. 2012

Nekrolog: Kapucka

Kapucka, Tuníček, Tunča byla poslední z Barbuščiny éry, tedy skupiny založené příchodem Barbušky. Byla součástí dvojitého přídavku se svou sestřičkou Bedřiškou, kterou přežila o skoro dva roky. Kapuce jsem k srdci moc nepřirostl, jelikož jsem neměl skoro vůbec nic společného s její největší zálibou - jídlem. Kapucka upřednostňovala jídlo prakticky před vším. Proto byla taky ochotná vzít na milost Anet, když skončila ve své rezidenci sama a pokamarádila se, navzdory své dřívější asociálnosti a odporu, který nám dávala najevo, pokaždé, když jsme na ni šáhli. Nicméně stejně jako Krtečka byla nakonec ráda, že jsme tady byli, respektive, že tady pro ni Anet byla. Rozhodně si myslím, že si svůj poslední čtvrtrok náležitě užila i přes dva obrovské nádory, které ji ztěžovaly pohyb a jedení. Do kterého se i v posledních dnech vrhala s bezhlavou zuřivostí.
Její největší vášeň nakonec byla i indikátorem její chuti žít a když nedorazila svůj poslední lipánek, bylo jasné, že svou bitvu už vzdala.

29. 4. 2012

Noc zábavy a lovení démonů

V případě, že vám unikl předchozí článek nebo jste se na postup vymrdali, a nyní je vám líto, že nemáte vlastního démonického parazita, zbystřete. Neboť již zítra přichází noc o nic méně plodná na akvizice duševních nájemníků. Každá správná vyprahlá duše démonologova by se již nyní měla začít připravovat na spoustu zábavy při večerním lovu.

Výbava bude tentokrát jiná. Samozřejmě jako minule je potřeba mít v zásobě nějaké mocné psychické pohnutí. Pokud se však považujete za emočne stabilního jedince, rozhodně neuškodí použít nějaké staré osvědčené triky, třeba se namazat. Nemyslím však alkoholem tato droga může způosobit, že hluchoněmou bezdomovkyni budete považovat za extra přitažlivou sukkubu a místo parazita duševního si pořídíte exoparazity a navíc ještě nějakou pohlavně přenosnou chorobu. Slovy "namazat se" myslím prověřený postup čarodějnic namazat si sliznice (netvařte se, moc dobře víte, které mám na mysli) mastí rulíkovou. Následné halucinace pak jen ulehčí vstup správně vybranému démonickému stvoření do Vašeho nitra.
Rozhodně je dobré nepodcenit výběr lokality, v davu teenagerů u ohně se rozhodně nedočkáte klidu na nějaké rozjímání, natož invokaci. Proto stejně jako minule doporučuji zvolit místa opuštěná, znesvěcená tragédií, případně z úcty k tradici ustlat si v místě, kde probíhalo grandiózní finále procesu z čarodějnicí.

A příště probereme jak se k Vašemu daemonogotchi chovat.

Zdraví Aahzmanduius

23. 4. 2012

Diablo 3 Beta - dojmy

No se závěrem Open Bety Diabla 3 mě napadlo sepsat několik dojmů a případně se vyjádřit k několika názorů, které jsem pochytil na netu.

1) Graficky se nejedná o nějakou extrovku, porovnáme-li s FPSky a jinými akčními hrami. Nicméně si myslím, že hra vypadá dobře, hýbe se svižně. Polointeraktivní prostředí je taky docela posun k dobrému.
Nicméně pro porovnání jsem si pustil Torchlight, který považuju ze méně graficky detailní a docela mě zaskočilo, že mi FRAPS ukázali pokles framerate oproti D3b o celých 20fps.

2) Na posuzování náročnosti z hlediska hraní je ještě docela brzo a beta v tomto ohledu nemohla mít žádné ambice, jelikož se jedná pouze o začátek prvního aktu, který byl i v D2 vcelku easy mod. A popravdě pravé Diablo bylo vždy až na hell.

3) Nízká variabilita charů/žádné buildy. D3 je v podstatě něco mezi D2 a D1 co se tohoto týče. V D1 v podstatě žádné class only skilly. V D2 zase nutnost skilly nakupovat.  V D3 má každá classa svůj set dovedností, které se odemykají všem, ale aktivních lze  mít pouze 6, takže žádný build, kdy je postava na něco specializovaná, ale spíše setupy na jednotlivé situace(AOE na průchody, Single target na bosse apod.). Změna stylu je pod cooldownem, takže, žádné peklo typu:"Moje postava umí všechno jsem generická šmucka" se nekoná.

4) Prostředí je živější, jestli postava  v D2 prohodila za celou hru 5 vět tak je to moc, tady komunikace probíhá obousměrně a stalo se mi, že mě kouzelnice svým nesebekritickým komentářem velice pobavila.

5) Online only, aktuálně asi žádná křeč, Diablo 2 jsem v posledních letech hrál beztak pouze online na Battle.net a je to prostě aspekt hry, který jsem očekával. Nicméně si to asi nezahraju sám v nějaké temné kobce, což by zajisté mělo zvláštní kouzlo.

6) Multiplayer jsem zkusil, v podstatě je vše tak jak jsem očekával. Co se kooperace týče.  PVP není a ještě nebude. Takže nemůžu hodnotit

7) Classy jsou docela zajímavě rozvržené 2 na dálku 2 na blízku a vyvolávač. Vyvolávač mi nesedí zasazením, místo voodoo čarodejě bych radši viděl zpátky nekromanta.

Hra je podle mě absolutně v pořádku. Určitě to není ultrahardcore mega tabulkové RPG a žonglování se staty. Méně času člověk stráví i v builderu, kde by se pokoušel vyextrahovat dokonalou esenci absolutního buildu.

Nemile mě překvapil drastický propad FPS, když jsem zapnul nahrávání, ale nejspíš to bylo způsobeno, že se video data ukládají na stejný disk, ze  kterého hra loadovala data.

A na závěr vizuální výsledek z víkendu 2 videa:




8. 4. 2012

Zase jsem se hrabal ve střevech PC

Když jsem naposledy skládal PC, vlastně přednaposledy, vymyslel jsem si spoustu velkých chladičů a podobných pičičundiček, abych mohl Anet dělat reklamu na ticho.
Když jsem pak viděl jak grafika letí vzduchem, když se z ní bratr pokoušel odervat původní chladič, zapřísahal jsem se, že to už nikdy nebudu dělat.
No...
Když jsem rozbalil boxový chladič, co mi přišel s procesorem, nemohl jsem jinak a objednal jsem si větší, trošku víc větší.


Pro porovnání, vlevo je původní a vpravo nový chladič.

Jako vždy se to neobešlo bez menších problémů. Zapomněl jsem, že nemám technický benzin na očištění procesoru od zbytku teplovodivé pasty, tu teda nakonec donesla Anetka. Následně brácha vyndal se starým chladičem i procesor přes zamčenou patici. Takže jsem měl trochu hrůzu jestli jsme neurvali nějaký pin.

CPU jsme tam nakonec vrátili, vyndali zdroj , abychom měli přístup a začali laborovat, jak tam ten Cross narvat, po menších úpravách na upínacích plechách se nakonec podařilo. Doufám, že to bude držet.

A ještě Cross na místě i s logem výrobce.

Po zapnutí to začalo prudit, něco s CPU, tak jsem myslel, že mě omejou, nakonec to bylo jen info, že jsem se hrabal na patici, a že jsem nejspíš vyměnil procesor.

Subjektivní pocit z hluku? Slyším už jen zdroj.

19. 3. 2012

Nekrolog: Barbuška

Tak tohle se mi bude psát vůbec těžce, protože Barbuška Barbar Ťutíček byla moje absolutně nejoblíbenější potkanice. Přinešena domů přes výslovný zákaz. Jako náhrada Berušky pro Krtečku se moc neosvědčila, protože Krtek ji záhy rozpoznal jako absolutní zvíře a trapitele a odmítla s ní sdílet klícku, takže tím si Barbucha vymohla svou klec a následně své další spolubydlící.

Barbuška původně krtkovitá se nám ke stáru trochu vyzrzla, ale než k tomu stačilo dojít notně tyranizovala prakticky všechny v celém bytě od neurotické Rubinky, která ji za to natrhla ucho a roztrhla záda, přes šikanování Kapucky až k nájezdům na Anet, když už rozhodla, že se bude jíst a šplhala si pro večeři po teplácích.

Barbuška nebyla typ, co by vymýšlel nějaké důmyslné úprkové cesty, neměla potřebu otvírat zavřené nádoby s jídlem. Za to věděla, že opakováním nějaké činnosti dovede oběť k nepříčetnosti, i za cenu nějakého toho zranění.

Barbuška byla první, kdo za mnou dobrovolně chodil, často mi vyběhla po noze, aby následně podrobila výzkumu počítač a věci co jsem měl kolem něj. Také ráda cvičila a často jsem jí protahoval zadíčka v jogínské poloze "ryby" za což mi pak děkovala usilovným olizováním palce.

Barbuška byla první drzoun, co se neštítil se se mnou rozdělit o mé jídlo z mých úst. Prostě ta její dravost, zarpustilost a přesto opatrnost, se kterou za mnou chodila z ní prostě udělala moji favoritku. A dokonce si myslím, že se tvářila provinile, když jsem jí demostroval, že je stereo u některých písniček nutné, poté co mi ukousla kabel k pravému repráku.

Chápu, že to prostě vzdala, když jí nádory znemožnily provádět rychlé nájezdy a výpady po celé kuchyni.

Promiň, že jsem ti zmáčel kožíšek.


7. 3. 2012

V:teS: Turnaj Praha 4.3.2012

Kromě lidí co tam byli a co hráli bych jen dodal, pokud jstem měkkosrdcatej trouba, nehrajte Baality.
Jo to jedno VP zase mám.

Potkal jsem:
Malkovu Nosfí politku, co hrál jakýsi jiný chlapec, Tomáše Pilinga s Nánou, Pašu s AnnekeAlexandraAnsonem,
Sparkle s mými Salubri, Sorrowa s Mozartem, Ondu Doudu s anarchassamitama, Daniise s Nergalem, Ami s malkavím stealthbleedem a Kubu Marka s Trzimisczema.

Thats all, pokud chcete vědět víc, PM, IM nebo pevo.

Koncert: Full of Hate 2012

Mírně se zpožděním, protože jsem byl fakt kurevsky línej.

Na koncert(nebo minifest chcete-li) jsem měl lístek už od podzimu, protože jsem byl zvědavý jak bude Nergalovi svědčit návrat na pódia po leukémii. A taky protože kromě omylu, kdy byli zařazeni na setlist MoRu na ně jezdím skoro pořád :)

První kapelu, Nexus Inferis, jsem tak nějak odignoroval, naběhli jsme na poslední skladbu, koukli na fešácké masky podobné jako mají flayeři od necronů. Co hráli jsem nepostřehlo, ale měli outro, tak to asi muselo být kvalitní :D Znělo to deathově, to mohu říct upřímně.

Další byli Suicidal Angels takovej přitvrdlejší thrash, ale zase nic světoborného a nebyl jsem ochoten kvůli tomu trpět pekelné vedro. Což koukám bude asi hlavní nevýhoda KC Vltavská, kde se to odehrávalo.

Velice dobře ten večer zahráli Misery Index, zvuk trochu zastřený činely, ale jinak čisté a poslouchatelné.  Hudba byla hodně mosho pogovací, takže jsem občas dostal ramínko, či lokýtek do útrob, ale uši neprotestovaly a já se skutečně pobavil.

"Vrcholem" večera byli Legion of the Damned, kteří nám předvedli set jenž jsme nazvali Triolo, aneb jak dlouho dokážeme hrát na kytaru v triolách než to všechny totálně odrovná. My jsme to vzdali a vrhli se na obléhání barů, abychom se dostali aspoň k plechovkovýmu géčku.

Nástup Behemoth byl teátrálně pozdě, propriety na pódiu klasické Orion jako vždy velký jak kráva.
Hned na začátek nahodili Ov Fire and the Void s naprosto výborným a masivním zvukem. Tvorbu zaměřili hodně(na můj vkus) do dob, kdy byli ještě čistě blackovou kapelou, ale ani tento exkurz nijak nekazil celkový dojem vystoupení. Nicméně jsem se nemohl ubránit dojmu, že starší věci hráli z důvodu toho, že jsou jednodušší na zahrání než jejich soudobá tvorba. Občas se mírně netrefovali do rytmu, někdy ani kytary proti sobě nešly úplně na knop, ale to je vzhledem k docela dlouhé pauze ve hraní pochopitelné. Neodpustitelná byla však absence As Above so Below v setlistu. :(

Cannibal Corpse, co dodat naprostá rutinní řezničina, s totálně vypíčeným zvukem. Zvukař nebral ohled na naše námitky, že je vokál slyšet jak z hajzlu přehlušuje všechny ostatní, kromě činelů. Zvukař něco zamručel, já přežil 2 písničky a šel se vydejchat ven.

Dojem z akce moc pozitvní nebyl. Nejlépe dopadli Misery Index s Behemoth, ostatní byla buď nuda, nebo na hovno zvuk. Dostat se k pivu byl boj, vzduch nedýchatelnej.

Ujelo nám poslední metro, takže nás na Černý Most hodili kluci z Tortharry(díky) A tak bych tady rád doporučil akci: http://www.czechdeathfest.cz/cs/.


23. 1. 2012

Lacuna Coil - Dark Adrenaline

Skoro 3 roky po vydání svého předchozího alba, které jsem tedy první dva roky docela zatracoval se tihle zábavní Italové rozhodli, že si zase přivydělají na živobytí a vydají album. Předchozí dvě alba jsou víceméně kontroverzní. Předpředposlední Karmacode (hatery označované za Kornacode) jim vysloužilo nickname LaKorna Korn. A o posledním Shallow life ani nemluvě. Celkově je dost kritizovaná jejich "snaha" přizpůsobit svou hudbu americkému publiku po velkém úspěchu Comalies v USA. Na internetu to způsobilo docela paradoxní situace, kdy někteří nařkli LC, že kopírují Evanescenci, např. u písničky Falling, která je starší než Ev. sama, to byla situace veskrze hystericky zábavná.


Zpět k tématu a tím je dnes vydané nové album Dark Adrenaline. To bylo velmi hypeováno minimálně od srpna a předcházelo mu vydání singlu Trip the Darkness a několika youtube teaserů. Samotné album se vydává v několika verzích od obyčejné, přes deluxe digipacky s DVD, až po superduperfragilistic verzi za 4k se spoustou pičičundiček zabalenou v plechové lékárničce.


Album je otevřeno již zmiňovaným singlem Trip the Darkness. Tradičně (od dob KC) houpavé s výraznou basovou linkou(autorem hudby je basák Marco Coti Zelati). Výrazným prvkem je 3/4 rytmus, který  pokud si pamatuji dobře, použili poprvé. 


Against you  je hudební prolnutí písniček z KC a SL, začíná podobnými riffem a doprovodem jako Spellbound, ale pak přijde houpavá basovitost. Písnička to není špatná, přesto však lehce ukazuje kam se jejich tvorba posunula. Překvapením alba je..... více prostoru pro Andreu. Psané to vypadá hůř, než to skutečně je, protože Andrea na svém vokálním projevu docela zapracoval. 


Další písnička, která se dostala do teaserů byla Kill the Light. Celkovým feelingem a riffy mi připomněla Maze ze SL. Nic víc k tomu nemohu a nechci říct :D 


Give Me Something More intrem zní jako začátky trip-hop éry The Gathering. Rytmika je v tomto případě hodně kornovitá na výjimky, kdy je funky. Takové lehce jiné I Won't Tell You.


Upsidedown  je Our Truth s intrem od Sonic Mayhem. Ne, nedělám si srandu.


End of Time  je druhá písnička, která nezní jako self ripp-off. Postavená na docela hezky čitelném melodické i rytmickém základu s lehce ambientním klavírem. Andrea zpívá skoro čistě. Oceňuji. 


I Don't Believe In Tomorrow je druhý 3/4 song na albu. Je jiný než Trip, takže je to opravdu pěkný kousek. Pro mě adept na druhý hit alba.


Intoxicated hudebně asi nejsložitější kousek se zajímavou změnou rytmu hned na začátku. S naprosto neznámou barvou hlasu, kterou dokázala Cristina vyloudit. Andrea je tady dost mdlý. Pomalejší část s opakováním "Intoxicated" je silně emotivní. Opravdu dobrý track.


The Army Inside šlapavý song, zase v dolních polohách hlasu obou vokalistů. S hardcorelike bicím doprovodem. Jak se dostávám ke konci alba má to zase vzestupnou tendenci kvality tracků.


Losing My Religion zase cover, nebudu se k tomu vyjadřovat. Enjoy the Silence bylo dobře ocoverováno, ale hrálo se více než jejich písničky. Tady mi ta předělávka prostě nesedla. Skoro bych polemizoval, jestli to líp nepřehráli  Graveworm.


Fire ze začátku jsem myslel, že se mi tam vloudili Nocturne, ale omyl další self ripp-off  I Won't Tell You.  No zase to je sestupná tendence.


My Spirit  nakonec si dáme ploužáček. Otevírá zase Andrea. Cristina dává refrény a dokonce se vešel i jeden italský recitativ. A nakonec táhlé sólo(těch na albu moc není).


Celkový verdikt. Kvalita alba se pohybuje po nepříjemné cosinusoidě. Líbil se mi nápad s těmi 3/4, obě byly dobré. Rip-offy bych vyhodil stejně jako cover, takže by zůstalo asi 8 písniček na album málo a na plné hodnocení taky.


Já za sebe dávám 8/10 takže nějakých 7/10 pro nezaujatého posluchače.











15. 1. 2012

Vytřepávání makovic

Nejedná se o žádnou speciální akci spojenou s výrobou opiátů, jedná se o vcelku regulérní hudební akci. Vcelku.
Ta byla pořádána na počest Makovce, který si vyrazí na pár měsíců do divočiny, tak snad se vrátí v pořádku a natočí o něm film.

Na koncert jsme dorazili, jak je zvykem, když někam vyrazím s Anet, pozdě. Nicméně jsme zjistili, že Pat a Mat, co se maskovali za zvukaře, jsou ještě horší ,než ženská co se musí vymódit do společnosti a obstarat zvířenu, ti přišli o 45 minut pozdě a ještě jim to šlo jak psovi pastva. Tímto se tedy omlouvám Anetce a jsem teoreticky schopen uznat, že to byla její prozřetelnost.

Takže po vcelku delším čekání nastupuje první kapela:

Kaloop
Chlapci se nám mírně odkopali už na zvukové zkoušce. Basák(předpokládám, že bude i frontman) si jen tak na procvičení zahrál intro k 46&2. Ano nečekané se stalo skutečným v podstatě se jednalo o TOOL revival, který hrál písničky od TOOL, které nebyly písničky od TOOL. Byl bych nerad, aby to bylo bráno nějak negativně, byl to opravdu velmi příjemný zážitek. Přesto si myslím, že kdyby se oprostili od svého vzoru trochu více, asi by jim to prospělo. Takhle jsem si to užíval ve chvílích, kdy jsem s bratrem nehrál hru: "Jakou písničku hrají teď?", kterou jsem díky Lateralu, 46&2 vyhrál :D
Nicméně, jak jsem již řekl, celkově se jednalo o velmi povedené představení, včetně projekce(někomu nedošlo, že tam byla i projekce?). Doufám, že se na jejich koncert ještě dostanu a že se posunou zase o kousek dál.
Potemnělé jeviště, psychedelická projekce, kde jsem to jenom...



Todleto
No, tohle asi bude rychlejší, punkový kvapík jediný koho znám je Jarda. Zpěvákovi nebylo moc rozumět ani když měl průpovídky mezi skladbami. Zvuk jim nijak citelně neublížil, byli schopni se pohybovat v intencích slyšitelného, takže to znělo docela dobře, na punk :D





Mordotua
Tato polsko/maďarská partička plná autistů se po několika letech personálních cirkulací stala  stabilním tělesem a pravidelně se objevuje na soupiskách hradeckých undergroundových akcí. Jejich největší deviza je stále i  jejich největší zhoubou. Ano jedná se o žánr experimetal, kterým se prezentují. Ambicioiznost a snaha o originálnost a preciznost, která je do jejich hudby napasovaná, takže jsou jejich skladby plné změn rytmů, nestandardních melodických a harmonických postupů a spoustu žánrových vlivů, si prostě říká o dobré nazvučení. Tato hudba se nedá poslouchat pokud jsou slyšet pouze středy a činely. Basta. Hanba zvukařovi.
Nakonec si ještě střihli Raining Blood, ačkoliv by bylo více cool kdyby přehráli cover od Tori a nějaké HC, ale to jsem nepoznal. Co se hostování violy týče, stejný příběh, zvuk, nebyla slyšet.

Jo a nakonec hrála Hirošima, ale tu jsme museli oželet kvůli nutnosti brzkého návratu za onemocnivší zvířenou.

P.S.: Fotky jsou čistě od pasu udělané pro intenzivní pocit, že jste na akci, žádný umělecký počin





9. 1. 2012

Fallout: New Vegas

Fallout 4 aneb Bethesda zkouší udělat Fallout podruhé. Vydání kontroverzního pokračování RPG z glorifikovaného herního postapo světa se mi dostalo do pařátů rok po vydání. Ačkoliv jsem dohrál zatím všechny díly této série(jedničku a dvojku společně s bráchou, jedničku jsem klikal já, dvojku brácha :), nejsem nijak pravověrný fanda, ani doomsayer, že třetí rozměr zabíjí RPG hry.

O co vlastně jde?
   Hra vás velice rychle a nemilosrdně napasuje do role kurýra, který byl na špatném místě ve špatný čas a hned na začátek se podívá do hlavně revolveru floutka v kostkovaném obleku. A hlaveň vystřelí. Celkem zajímavé intro a následná rekonvalescence laděná jako tvorba postavy se staty v klasickém falloutovském stylu. Jak je v sérii zvykem rozhodně nemáte ve světě zanedbatelnou roli a hlavní koflikt se rozvine v celé své kráse. Fašistická armáda ve stylu starořímských legií bojuje o území kolem Las Vegas s méně fašistickou armádou Nové Kalifornské Republiky a prohnilé rodiny, které mají pod palcem centrum Vegas by byly nejradši, kdyby šli všichni do prdele včetně pana House, který drží ten chaos ještě tak nějak v rámci hranice, kdy se všichni nestřílí na potkání. A to vše uprostřed mojavské pouště prošpikované mutanty, nájezdníky a místy s vysokou radioaktivitou.

Jak se to hraje?
   Je to Bethesda, takže 3D engine co neurazí a primárně first-person, přepnout se to dá, ale subjektivně se mi to pak hůř hrálo. Pohled třetí osoby jsem používal pouze při delších přesunech, abych se nenudil a  něco se tam hejbalo.
Z důvodu popsaných výše jsem si vytvořil ženskou postavu. Jak jinak velice archetypálně. Infiltrátor/sniper /assassin Maris Streck.

   Jelikož jsem byl u hry fakt líný, maximálně jsem využíval soubojového systému V.A.T.S., kdy se hra pauzne a podle Action pointů se naklikají činnosti. Předpokládám, že tak 80% hry jsem probojoval tímto způsobem + nějaké to plížení, hackování a v neposlední řadě vykecávání se z face to face situací díky sexy šatičkám, které nakonec vyřešily i dva poslední oponenty, inu kdo by odolal, že? :D

Ačkoliv jsem hrál už samozřejmě hojně updatovanou verzi hry, bugy samozřejmě byly. Mnou opravený sexbot Fisto mi chtěl platit za každou sexuální službu, kterou mi neposkytl 10 víček od flašek(pro neznalé univerzální měna). A kolikrát jsem se dostal do souboje s protivníkem, který byl vrostlý ve skále.

Grafické chyby způsobené přepínáním textur mezi rozmazanými a čistými při změně vzdálenosti už ani nepočítám.

Jak to vypadá
Něco jsem už naťuknul, ale dokončím myšlenku. Už ze screenshotů je jasné, že grafika neurazí, ale ani neuchvátí. Obličeje postav mi přišly docela odfláknuté. Interiéry a exteriéry zpracované docela vkusně, jde většinou o poušť nebo zlikvidované objekty, ale vypadá to vcelku uvěřitelně.

Finální verdikt
Pokud porovnám FNV s předchozím dílem musím říci, že je zde vidět ruka lepšího gamedesignéra, příběh mi přišel propracovanější motivy frakcí uvěřitelnější a neměl jsem problém se přizpůsobit se tempu a herním mechanismům. Dále jsem si jasně vědom, že jsem hru nevycucal do mrtě, ale přiznám se, že vytváření zbraní a přebíjení nábojů mě nijak nelákalo a ani mě hra nijak nemotivovala něco si vyrobit(kromě steam achievementu). Takže můžu doporučit všem kdo si rádi vyzkouší "život" v lehce statickém postapo světě.

Hodnocení: Vzhledem ke zmíněnému dávám pěkných 8/10
Poměr cena/výkon: Hodina hry mě vyšla na solidních 11 eurocentů




Burn motherfucker