8. 5. 2017

KA, Aqme, Eths



No důvod, proč jsem celou anabázi absolvoval byl koncert v Le Trianon. Dvě pro mě do té doby neznámé kapely a Eths. Trianon, kde se koncert odehrával je divadlo/koncertní síň. Podle povrchu na zemi si myslím, že vždycky vyndají sedačky a nandají na ně překližkové pláty s nalepeným kobercem, Zatím to vypadá jako nepodstatný detail, ale bude to mít vliv později.

Kromě spodní části byly otevřené i balkóny, kam jsme se původně chtěli vydat taky, ale když jsme viděli, že tam sekuriťák kontroluje lístky a představa, že s ním budeme muset něco řešit nás přesvědčila, abychom zůstali dole. Navíc na metalovém koncertě přece nebudeme sedět.

První kapela byla K.A death metalová partička (podle last.fm thrash). Sypali to bez průtahů, občas něco řekli, docela mě to bavilo, ale těžko si teď vzpomínám na něco víc. O kapele na internetu není skoro vůbec nic. Takže mi musíte věřit, že taková kapela existuje a hrála živě.


Aqme je ve Francii zřejmě populární já osobně bych ji popsal jako ukřičenější post-grunge. Z jejich hudebním projevem jsem neměl sebemenší problém. Trošku pokulhával výkon zpěváka, který čistší části prakticky vůbec nedával. Jelikož jsem je viděl prvně, tak nevím jestli je to norma, nebo momentální indispozice. Na tento druh hudby jsou Francouzi zvyklí pogovat a dupat, takže se úplně skvěle rozvlnila podlaha, takže jsem měl pocit, jako když stojím na vlnách asfaltového moře. Mám rád ten pocit, když se dá vnímat hudba ji jinak než ušima. Pokud vám nevadí francouzština a máte rádi středně tvrdší hudbu s nějakým čistším zpěvem a prsaté basačky, tak Aqme doporučuju




Eths bych beztak chtěl věnovat ještě aspoň jeden článek na blog. Ale. Koncert byl přesně takový jak jsem očekával. Hodina a půl sledování toho, jak se dokáže energie, kterou z jejich písniček vnímám plně rozvinout v pohybu lidí na pódiu. Z celého výletu jediná kapela, kterou mám naposlouchanou a navzdory tomu, že nevidím význam většinou ani v názvech písniček jejich hudba ke mě mluví prostě jiným jazykem. 
Setlist mě nadchnul v podstatě mi chyběla jen Anima Exhalare, ale jinak tam bylo prostě všechno co bych si na koncertu přál.
Velice se mi líbila část kdy hudební část Eths, rozjela intro k nějaká písničce, dojeli k té chvíli, kdy Candice měla začít řvát a přestali a ona jen klidným hlasem řekla "nô" a usmála se to bylo prostě kouzelné. S Anet jsme pak měli teda ještě rozepři jak moc falešně zpívala čisté části, ale já jsem přesvědčen, že kromě rozkolísanosti na konci Gravis Venter byla věrná albovému projevu. Kapela si dávala docela často pauzy, střídala členy u basy a kytary podle toho, jak se v průběhu 18 let měnila jejich sestava. Jen finální výměna vokalistky Rachel místo Candice zůstala koncertně nezmapována.
Jestli to byl jejich poslední koncert, tak byl hrdým zakončením zde málo známé skupiny zbývá se jen zeptat:"porquoui?"


3. 5. 2017

Lord of the Lost, Aeverium, Scarlet Dorn




Koncert číslo jedna byl ve Stuttgartu v klubu Im Wizemann. Pěkný klubík udělaný pravděpodobně z nějaké průmyslové budovy raného 20. století. Jak jsem pochopil, kromě koncertu, kam jsme šli my, se ve vedlejším sále pořádal ještě jeden.
Večer startovala Scarlet Dorn, což je jak mi bylo oznámeno, další boční projekt Harmse, který si tam uklidil své crewmembery. Scarlet Dorn bych označil jako Gothic rock s atypickou rytmikou, tu vedl bubeník s dost zvláštním stylem, který mi připomínal tlustšího Briana Molko z Placebo, ale Anet bude přísahat, že mu podobný nebyl. V sestavě bicí, kytara a klávesy doprovázeli zpěvačku, která dala jméno celému uskupení.
Tklivá hudba s klidným zpěvem na začátek byla koncipována jako rozehřívák. Klávesy odehrál aktuální combi-tool Lord of the Lost Gared a Harms si střihnul duet. Máte-li rádi měkčí baladický rock, neváhejte a zkuste.


Aeverium... No
První člen kapely, kterého jsme viděli, byl basák. Urousaný obtloustlý týpek s pětistrunkou mě navnadil k narážkám, že si dáme hevíček. A pak přišla devítistrunka na týpkovi z IT firmy. Takže prog?
Nope. Zpěvák, co vypadal jako mashup Listera a Danyho Filtha, a blonďatá valkýra v kraťáskách s nohama až na zem mě přesvědčili, že Němci opouštějí barikády gothic metalu a přidávají se k módní vlně alternative metalu.
Zpěvák alternoval mezi growl/screamem a metalcorovým čistým zpěvem. Jako obecně vzato to byla bída, ale v tu chvíli mě to však bavilo. Pokud má někdo slabost pro vysoké štíhlé blondýny s operním zpěvem, kolem kterých pohopkává Lister a nějací intouši k tomu hrají takový easy metal, jsou pro něj Aeverium jasná volba.




Lord of the Lost
Jako pasivní posluchač jsem se na koncert této speciální německé kapely dostal už podruhé. Ksichty už znám, písničky také, takže to tentokrát pro mě bylo trochu veselejší. Tento středně nemravný eleketro goth pop metal se spoustou vychytávek a pičičundiček vnímám jako nezastavitelný cirkus.
V pauzách  pro kapelu se nejvíc činí bubeník s multiinstrumentalistou, jehož jeden nástroj jsem původně pokládal za ufo rádio, které se nakonec ukázalo býti thereminem. Kromě něj tam měl svou klasickou sestavu kláves, bicích, kejtřiček a tak.
Mastermind Harms připravil set skvěle, včetně kostýmů, takže 2 hodiny uběhly vcelku rychle a byla i La Bomba






Aahz jede na koncert pt 3

Od  poledne před Le Trianon postával hlouček francouzských metlošů, to mě docela znejistělo, protože jelikož jsou ochotní tam 6 hodin čekat, tak jsem čekal, že mi chybí nějaká místní znalost. No riskli jsme to a odpoledne jsem strávili touláním po Montmartre, prolejzáním malých uliček a pokusy o to vidět alespoň nějakou památku. Takže hřbitov a kostel. Klasika :D

No příchod na místo koncertu byl trochu studená sprcha, nejen kvůli tomu, že pršelo, ale fronta pomalu, ale jistě začala omotávat blok. Nicméně francouzská security nebyla tak přísná jako německá, tak to prostě šlo dovnitř rychleji. Uvnitř jsme zběžně okoukli co kde je a vyrazili do fronty na trička. Zde se zase prosadila Anet se svou drzostí a odchytla si bubeníka, který jí tričko prodal a tím přeskočila celou frontu.

Po koncertě jsme vyrazili na oficiální afterparty, která byla vzdálená 3km, Rozhodli jsme se jít pěšky, protože časová úspora na MHD byla asi pouhých 10 minut.  Po romantické procházce noční Paříží obohacené a obdivné sledování potkaního ostrova uprostřed města jsme dorazili na místo. Sekuriťák nás nechtěl pustit, takže nám milá slečna vysvětlila, že v kuchyni se posral odpad a klub je dneska prostě zavřenej. Takže já zklamaný a Anet nasraná jsme se ploužili zpátky na byt.

Tam jsem zjistil, že afterparty byla přesunutá do jiného klubu - 300m od bytu. Takže zase ven.
Tentokrát do krabice se sardinkama. V baru jsem si musel vystát další frontu bez osobního prostoru rychlostí 0.5m za 15 minutu k nejcennějšímu úlovku co mám.
Nervózní jako prvňáček jsem se zmohl na pár slov o tom, kdo jsem odkud jsem a jak jsem strašně rád, že jsem ten koncert mohl vidět.

A pak mi venku došlo. Že to byl první a poslední a přišlo mi to všechno líto