6. 6. 2016

Lacuna Coil - Delirium

Vzhledem ke své lenosti a zároveň obskurní zálibě bych tento blog mohl přejmenovat na "Aahz recenzuje Lacunu"

Ano, je to tak alternativně metalová partička všemi milovaná po několika personálních změnách vydala nové album.
Z původní party zůstala jen zpěvácká dvojice a basák - tvůrčí trio. Marco si to až na bicí odehrál vše sám. Bicí jim teď obstarává amík už od turné, které zavítalo i sem do Čech.

Jak se tohle asi mohlo projevit: Lakorna korn se nyní proměnila na Ladeath Core. S přimhouřením očka.

Andrea je nyní agresivní jako prase a už ho vidím jak bude na jevišti zlej :D



A nyní oblíbený track by track

1. House of Shame - milá etérická pís.. the FUCK? double bass, growl, core vokál a basa na houpačce s kopákem. Jekot. Refrén scream a táhlá Cristina. Ok, už asi vím co mají s tímto albem za úmysl.
hm breakdown tududum tududum tududum
2. Broken Things - intro mi přijde trochu mimo rytmus,Andreův vokál slabší než growlne. Cristina s d'n'b a pidlikáním na kejtru a textově trochu slabší refrén s milou melodií. Next
3. Delirium - hlavní skladba alba, basové intro se samplem, který mi připomíná Tight Rope z Comalies. Andrea je výjimečně čistý, skoro. Refrén je jednoslovný se samplem, ale o to naléhavější, docela dobrý.
4. Blood, Tears, Dust - zas sampl intro, nějaká elektronika. Začátek mi připomíná Devildriver bez kytar, což je takové táhlé téma celého alba, kytary jsou hodně utopené, pokud jsou. Trošku uječený part Cristiny. V klidném partu zase nějaký nepříjemný sampl... Next
5. Downfall - My Spirit? Skoro, akorát s agresivnějším začátkem a extra solíčkem. Tohle jejich samovykrádání je někdy tak únavný.
6. Take Me Home - Co by to bylo za LaKornu, kdyby neměli písničku s intrem dětské říkanky .
Tohle bude moje guilty pleasure, sice netoužím po tom vzít Andreu na projížďku, ale naprosto neuvěřitelně se mi líbí refrén, trochu mě irituje nástup bicích, ten posun tam úplně nemusel být, ale melodie je prostě boží.
7. You Love Me 'Cause I Hate You - pomalá uspávačka s ukřičeným refrénem - Next
8. Ghost in the Mist - pidlikání, breakdown, a rozjede se to na houpavé uptempo zpět k breakdownu a táhlému refrénu. Singlovka. Lacuna se snaží působit podstatně tvrdším dojmem, takže je jasný, proč budou tlačit tohle a Delirium. Má to střední headbanging potenciál
9. My Demons - ploužáček, nebýt sóla, tak se na kytary mohli vysrat úplně. Písnička je v podstatě basa, bicí klávesy (ony teda všechny, ale tady mi to přijde extrém)
10. Claustrophobia - Trošku komplikovanější bicí ve sloce a bez basy (nene :D). Tu si užijete v breakdown klávesovém sólu (nebo co to je)- Next
11. Ultima Ration - zase nějaká elektronika, sampl, blast beat na half tempo. Houpavý rytmus. sólo (meh)
12. Live to Tell - Balalajkovité intro, Pomalost, Balalajka jede skrz celý song - Next
13. Breakdown - ano pojmenujte písničku o nové věci, kterou jste se naučili. Zase "balalajka", nějaké podivné skřípavé zvuky. -Next
14. Bleed the Pain - intro mi připomnělo Our Truth. Cristina je tady v "éterické póze" proti Andreovu growl, klasicky zpíváné intro.


Verdikt: Zbytečné album, které je tady proto, aby ukázalo, že se nerozpadli a že přitvrdili. Razící štíty Delirium a Ghost in the Mist, jedna libůstka v podobě. Take me Home a zbytek bych zapomněl.
Je to agresivní, obasovaný jako prase a to se mi líbí. Ale je toho prostě málo.

6/10 ať nežeru
Spotify 

10. 1. 2015

Top 5 alb roku 2014

Když tak kolem sebe koukám, tak je zásadně nutné sepsat nějakej seznam o tom, co bylo dobré a špatné v roce 2014. To bych nebyl já, abych něco nepochválil nebo nepohejtoval. Nehodlám nic komplikovat, zde je žebříček .

#5

Tori Amos - Unrepentant Geraldines 


Velice rád používám Tori Amos jako důkaz toho, že nejsem žánrově omezen na metal a jeho podžánry, nicméně je pravdou, že tuhle zrzku mám fakt rád. Po několika posledních albech, kdy se vydala do vod klasické hudby se vrátila ke svému písničkově klavírnímu rukopisu a velice jí to prospělo. Tento styl Tori velice svědčí, navzdory faktu, jak jejímu projevu sluší symfonický orchestr, je to její skromnost a čistota projevu se samotným klavírem, co mě vždy dokázalo uchvátit.
Albem se linou dvě nosná témata, titulní o nelitujících ženách a druhé o inspiraci k hudbě z vizuálních děl. Obě témata se střídavě promítají textařsky i hudebně do jednotlivých písniček a dohromady tvoří kompaktní celek.


Tori si neodpustila vzít si jako výpomoc do písničky svou dceru Tash, která však nepůsobí tak rušivě jako v posledním albu, takže si tentokrát skladba Promise nezaslouží tag stfu tash na last.fm.

Jako menší ochutnávku doporučuji klip


Index poslouchatelnosti pro mainstreamové posluchače 5/5

Spotify, last.fm

#4 

Ravenscry - The Attraction of Opposites

Ravenscry je italská kapela s ne příliš nápaditým názvem, o to více si to vynahrazují na hudbě. Osobně jejich hudbu rád charakterizuji jako zpomalený melodeath se školeným ženským vokálem. Druhé album geniálně navazuje na jejich debut One Way Out zajímavými melodiemi a pulsující rytmikou. Zároveň však přidali další porci experimentů. V tomto ohledu bych chtěl vyzdvihnout "Noir Desire", která je nádherným alternativně metalovým příspěvkem do noir kultury. K tomuto songu zároveň uspořádali "kickstarter" kampaň na natočení klipu, čemuž jsem nemohl odolat, protože doufám, že dokážou promítnout hudební nálady i vizuálně. 
Pokud máte rádi zajímavé melodie, nevadí vám  atypické frázování a tvrdší hudební doprovod, jsou Ravenscry kapelou pro vás.

Namlsávkou se stává první vydaný klip k albu: Missing Words


Index poslouchatelnosti pro mainstreamové posluchače 3,5/5

#3

Bloodbath - Grand Morbid Funeral

Švédská death metalová partička si tentokrát přizvala jako vokalistu Nicka Holmese z Paradise Lost, ten se po x letech strávených ve vodách gothic metalu vrátil do lůna mateřského žánru z něhož Paradise Lost vzešli. Nick to rozhodně neměl jednoduché. Musel ve velmi dobře rozjeté formaci nahradit spot, kde stávala monstra Mikael Åkerfeldt a Peter Tägtgren. Navzdory obavám, se kterými se svěřil v několika rozhovorech,Nick nezklamal. Co se týče zbytku není snad nutno nic dodávat. Bloodbath prostě umí. Toto album je z celé jejich diskografie nejtemnější a nejméně agresivní.
Od začátku do konce je album plné ošklivých a starých deathových riffů a celkově je protknuté temnou morbidní náladou, jak již název napovídá. Pánové se s tím prostě neserou a ukazují nám smrtelníkům, o čem evropský death prostě je! Tohle album vám prostě ukáže nefalšovaný morbidní pohřeb, kdy vás banda černooděnců zašlape do vlhké hlíny čerstvě vykopaného hrobu a vaši ruku, kterou zoufale zvednete k posledním pokusu o přivolání o pomoc, useknou lopatou.

Nuže spojme se v bolesti s krátkou ukázkou...


Index poslouchatelnosti pro mainstreamové posluchače 2/5





#2 

Behemoth - The Satanist

A ve vodách evropského deathu zůstáváme nadále, tentokrát to okořeníme trochou blacku.
Celosvětově nejznámější polská kapela, jejíž koncerty v domovském Polsku zakazují, si dala provokaci tentokrát přímo do názvu alba.
Po pěti letech čekání jsme se dočkali. Behemoth výrazně zpomalili a celkově se posunuli k temnějšímu tónu své tvorby, aniž by  ztratili jakýkoliv prvek vlastní identity. Navzdory tomu, jak skvělá byla jejich tvorba v posledních letech, se zdá, že  ještě nedosáhli vrcholu své tvorby a pokud bude vrcholem Satanist, tak to nebude žádnou ostudou, protože se jedná v každém smyslu slova o mistrovské dílo. Tvorba Behemoth zaznamenala další posun z hlediska kvality produkce. Přidané instrumenty už nezní tak sterilně a bez hloubky jako například na The Apostasy a jsou neoddělitelnou součástí skladeb. Jelikož toto album jako jediné vlastním na fyzickém nosiči, musím jako vždy pochválit práci na artworku, protože je fenomenální.



Index poslouchatelnosti pro mainstreamové posluchače 2,5/5

Spotify (bohužel není, album bylo před měsícem staženo), last.fm
(UPDATE) Nuclear Blast postupně vrací alba na evropské spoti






Čestné zmínky

Indila - Dernière Danse

Indila letos vydala album. Tato je to nejlepší, co jste v českých rádiích mohli slyšet


In This Moment - Sick Like Me

bych dal cenu za uměleckou kohezi. Protože vizuální stránka klipu mi neuvěřitelně sedí k songu.
Jako světelné vyjádření zvuku :)

#1

Anaal Natrakh - Desideratum

Vážení čtenáři, album roku dle mého zvrhlého vkusu letos vydala tato anglická dvojice. Do poslední chvíle jsem se rozhodoval, jestli je Behemoth nepokoří, ale nakonec jde první příčka těmto nesluníčkovým chlapcům za jejich pozdní příspěvek do loňského roku. Anaal Natrakh byli vždy brutální a jejich poslední deska neponechává žádný stín pochybnosti, že tomu bude tak i nadále. V podstatě je to ten feeling odosobněné čiré agrese a nenaplněnosti, který to nakonec vyhrál. Pocit marnosti přetrval z posledního alba Vanitas a dodal mu příčinu. Zároveň se hudebně projevilo více elektronických prvků, což mi po roce, kdy jsem pro sebe objevil deathstep, přišlo velice k duhu. Hudebně bych rád vyzdvihl "Monstrum in Animo". Chytlavý riff, jehož závěrečné staccato mě donutí bít do nejbližšího předmětu. Takže odstaccatujte mě chlapci!


Index poslouchatelnosti pro mainstreamové posluchače 1/5





1. 6. 2014

Kanci vs Kozy

Aktuální situace mě přivedla k tomu, že poslouchám rádio víc než jsem zvyklý, což bývalo 0 minut :)
Kromě spousty aktuálních informací, geniálních vtipů a skvělých hudebních novinek se mi do repráků dostala tahle převratnost


Sexuální mašina Enrique Iglesias si nás v refrénu podává prohlášením I am a freeeeeaak. Pitbull vypráví o své geniální schopnosti udělat ze ženy pyrotechnickou pomůcku za pomocí cunnilingu.
Nicméně na pozadí jede věc, která mě připomněla jinou písničku, která je o kozách a musím říct, že to kozy těma dvěma kancům natřou aniž by se snažily.

Co vy na to? Kanci nebo kozy?

20. 4. 2014

Pin-Up Went Down

Pin-Up Went Down je francouzská avantgardně metalová  skupina, jejíž avantgardnost spočívá ve velmi plynulém a nezvyklém přechodu mezi hudebními žánry. Kapelu tvoří bratři Alex Damien (ex-Carnival in Coal), jeho bratr Nico a v neposlední řadě siréna Asphodel. Alex jako velmi zručný multinstrumentalista dokázal zajistit velmi rozmanitou hudební základnu, která se rozpíná od těžkých psychedelických zvuků po rozjuchané pokřiky nezbedných holčiček. A těmi holčičkami je Asphodel.


Nejlepší na této kapele je jejich naprosto čistá syntéza zvuků. Kolik nástrojů a growlů do skladby natáhne Alex, tak tolik hlasů tam musí natlačit i Asphodel. Poslech každého alba, možná každé skladby je pak jen očekáváním, čeho se ještě dočkáme. Popěvku mrtvé holčičky? Indianské písně? Oslavě dámského přirození ať bez kulturní reference...
(Pussy Worship)
a nebo s ní :D

(Vaginaal Natrakh - Anaal Natrakh)

Ačkoliv kapela vydala pouze 2 alba a jedno B-Side EP. Je toho dost na spoustu zábavy.Více bohužel z těchto francouzů nedostaneme, jelikož Apshodel kapelu opustila, aby zkusila něco nového s dalším projektem?

Zaujala Vás kapela?

2. 4. 2014

Lacuna Coil - Broken Crown Halo

Přišel čas, aby nám italská partička nadělila další kus jejich lehce amerikanizované verze evropského gothic metalu. Nový kousek se jmenuje Broken Crown Halo a jeho vydání bylo hypeováno vypuštěním dvou namlsávkových písniček na youtube Century Media.

Tady je cover a já jdu rovnou na letem světem track za trackem skrz celé album.



Upozorňuji, že jsem si vědom, že hodnotit u kapely podobného žánru rytmicky basovou část, je trošku nefér, ale LC si to svou současnou stavbou skladeb přivolala sama.

1. Nothing Stands in Our Way:  Holy fuck! Lacuna a scream s breakdownem hnedka na začátku, to bude nářez... aha, už je to pryč. Tak nic. Tenhle track je vybraný jako nosná zeď celého alba a byl součástí kampaně provázející vydání. Cristina je v tomhle songu fakt ve své kůži hlas má posazený níže do velmi silné polohy, takže i brilantně vysekne kudrlinku v refrénu. Andrea velmi slušně zagrowluje. Výběr tohoto songu jako hitu je velmi dobrý krok

2. Zombies:  Na twitteru jsem na tento song slyšel jen chválu. WRONG! Cristina zpívá ve vyšší poloze, melodie je jednoduchá a příliš předpokládatelná. Zajímavé je střídání 3/4 a 4/4 rytmu a hlavně oceňuji slidy na base během kytarového sóla.

3. Hostage to the Light: Je typická výplňová balada, v doprovodu se  zhoupnou kopáky, ale klidně vynechám. 

4. Victims:  Cristina začíná s velmi nízko posazený vokálem a jestli to není zřejmě, tento způsob zpěvu se mi u Lacuny velice zamlouvá, kapela tím dostává mírný doomový nádech. Andrea se zase se spustil do corového frázování se svým typickým hlasem , ale zní to obstojně. Velice překvapí rapovaná(?) část od Cristiny(!). 

5. Die and Rise:  Druhý výkladní song. Písnička má klasický Lacuna Korn start podobný kouskům z Karmacode. Jinak je to velice ploché. Zajímavý je jen breakdown se zpěvem Cristiny (italsky), který dodá na dramatičnosti a vytáhne track ze skládky průměrnosti.

6. I Forgive (But I Won't Forget Your Name):  Eh, co? Jsem usnul? Upbeat balada. Next! I forget!

7. Cybersleep: Track začíná zkresleným vokálem, ale hned naběhne Karmacode driven doprovod :D, aby se song změnil do balady. Haló trochu integrity? Nehrajeme si tady na avantgardu, ne? Aha, zase Karmacode pod sólem ok. Nějaký smyčce. Next!

8. Infection:  Na minulém albu byla 8 Intoxicated nejlepší, že by tady začali dělat nějakou patternu?
Synťáčky, klávesky, pár kopanců do kopáku. Kompaktní kytarový doprovod. Zkreslenej šepot jako Andreův příspěvek? Beru jako plus. Zbytek vokálů je slabší. Začínám pochybovat, že by to navázalo na kvality Intoxicated. Moment. Od půlky song přejde do velice dlouhého breakdownu. Cristina dělá sirénu( to je taky její skvělá vlastnost). Pak víceméně úspěšný pokus song vygradovat a nechat ho plynout za zvuků pomalých tónů klavíru.  

9. I Burn in You: Zajímavé orientální téma na začátku, které mi přijde, že postupem změní v řecké motivy(připomíná mi to vokálové sbory v Septicflesh a novějších Rotting Christ). Přibližne v půli songu dojde na část, kdy Andrea začne growlovat a Cristina sirénit. Kdybych jim mohl radit, tak bych jim doporučil věnovat se této činnosti více. Andrea je jako growler slabší, ale jekot ženský o 2 oktávy výš tomu dodá dynamiku a je to velice nezvyklá a skrytě melodická hudba.

10. In the End I Feel Alive:  Instrumentální část je hudebně asi nejlepší část z celého alba. Část, kterou zpívá Cristina, mi připomněla Be my lover od La Douche (přiznám se, že jsem si to v hlavě tak 6x přehrál pomodifikoval a pak mi to došlo, není to nic co by bylo poznat na první poslech). u "Burn baby, burn baby" jsem čekal na "disco Inferno". Ale tenhle track je fakt dobrej a nejen proto, že má masivní slide na basu.

11. One Cold Day: Nejdelší track. Jestli Andrea pořád dělá klávesy a synťáky, tak si zaslouží pochvalu. 
Jinak se to velice podobá My Spirit z předchozího alba, prostě klidný chill out nakonec. Nothing more.


Celková bilance je 7/10. Album je dobře napsané, zahrané a nazpívané, ale je toho strašně málo. Vidím absolutně nulovou snahu o progress. LC se prostě zasekli na tom, že se to dobře prodává a hlavně v US, kde očekávají největší odbytiště a dle nadšených tweetů asi neudělali špatně, ale to asi bude pro klasické metalové fanoušky asi málo.

Available here Spotify
a vtip na závěr
Všimli jste si, že Criz a Cristiano jsou oba na okraji promofotky? To asi proto, aby se dali snáze odstranit